Pohádka o lidech co k večeři nejradši lidi - píseň lidojedí...
pondělí, 2. července 2001 Otakar Zeman

Ref.
Žili na pustém kulatém ostrově nejdřív dva lidojedi
a oni vůbec nic nevěděli - světe zboř se – jak se Vám lidi jedí….

Na ostrově co je koule – nežijí již dávno sami dva lidojedi,
ale už byly - vznikly kmeny a státy lidojedí…
avšak pořád ještě nevěděli – jak se vlastně lidi jedí….

A pak náhle jeden či patnáct lidojedů
si řeklo ejhle, žije tu s námi stádo neposedů
a my a spíše oni furt orají na polích hlínu..
a nás asi patnáct už nechce mít za nehty špínu…

A tak sepsali SUPER Lidojeda
a natřeli ho všem do mozků pěkně nadorůžovoběda
a postavili všem do cesty ku jeho slávě kosti…
aby „lůzy“ z lůzy věděli, že nejsou přece kosti k zlosti….
a taky aby pochopili co se sluší, že SUPER Lidojed
by měl rád kostí do zásoby plnej svůj pelíšek, hned…

A taky sepsali jinýho ratolestného lidojeda,
který jak známo vstal naposled od oběda
a pak se chudák potácel s nůši hnusu
a dělal všem pro slzysmích za pár dní – kachnu - husu.

No a podle té štíhlé-tlusté knihy lidojedí
se přeci lidi jedí i nejedí
a tak kdo chcete jíst lidi – lidi
tak musíte si říct o pamlsek v plátku – tělo se stydí….

.. a kdo nechcete jíst lidi lidi…
tak než to pochopíte vy nelidi
- musíte alou polykat dokola knihu lidí -lidojedí…

Jejda ,no - a pak oněch asi tak patnáct lidojedů
mrouskalo se spolu vždy jen a jen každou středu…
a pečínky z lidí co neposlechli- či měli něco v jejich lidské
pravdě kleklý..
a knedlíky v prášku – bráška na brášku –
vždyť čas je vleklý…

a kdo nechtěl v tom všem shonu lidi jísti
tak toho začali hned pod všudypřítomnými kostmi
slovem a mečem hnísti..
a protože v ochranném pásmu kostí určitě přes tisíce
kilometrů
nelze nosit – jen když sám chceš jiné než jejich svetrů…..
- tak celý ten ostrov lidí - lidojedů
byl nakonec tak plný nejedlých blejskavých jedů
že i z televizních skříní srčela krev a nátlaky taky proudem
a kde kdo – kdo tam byl i sem tam blyl -
i když necítil se pořád bloudem…

A tak dodnes ten ostrov lidojedů
má naprostý nedostatek ranní mlhy – sladkých medů
a nemaj tam už vůbec žádné skutečné přírodní krásy
a koukaj vpravo i vlevo tam na ten
z vrchu snad příznak spásy….

A navíc dodnes fakt prej ten ostrov lidí - lidojedů
nemá ani dostatek pro všechny lidojedy dalekohledů
aby ze špičky nosů lidí co jedí lidi….
viděli lidojedi do dálky - jak žijou, na ty…
co ještě zaplaťpámbůh se tam stydí….

Kéž by na konec epitafem této písně
vytáhnul mě nějakej lida – nelida z velký tísně..
Vida - nemusel ani zvonit jak v pohádce
s dobrým koncem zvonec,
sežral mě namísto cink-cink pro výstrahu
zástupce superlidojeda
růžovoněžnej s kostí nad hlavou borec….

Pohádka o lidech co k večeři nejradši lidi - píseň lidojedí... (hudba ve formátu WMA 528kB, stáhnout přehrávač Windows Media Player)

Pohádka o lidech co k večeři nejradši lidi - píseň lidojedí... (hudba ve formátu MP3 1,95MB)

| nahoru na menu |

Copyright Ing. Otakar Zeman 2008-2012 / webmaster Tomáš Křivánek