Jak jsem smylnil, když jsem četl Boženu Němcovou a prst si při otáčení stránek slinil……
sobota, 7. července 2001 Ing. Otakar Zeman

Tak se Vám lidi musím přiznat, i když už nejsem nějakej pátek ženatý,
Co jsem dělal ještě s manželkou a Boženou a s Babičkou,
že se stydím ještě teť červenám se až na paty….

Měl jsem takhle jednou touhu se začíst….či jen tak hledět na knížku…
Od Boženy Němcové - vnímat,hladit ,
dotýkat se jí – té krásy - líbat Babičku..

Ale protože mě Bůh nedopřál objekt mých snů - ani nikdy k ježíšku..
A sám jsem uléhal tak sám , jen s manželkou
Do teplého rodinného pelíšku…

Zoufal jsem si, a když jsme se s manželkou někdy milovali….
Na jinou jsem myslel , a nemohl jsem řádně jí uspokojit..
Protože v obecním domě – v knihovně zrovna malovali….

A tak navzdory mojí touze po drobném – kardinálním hříšku
Jsem zapomínal na povinnosti manžela , na poslání šéfa rodu
Ach hlavo měkký koblížku….

No a tak ubíhaly měsíce rekonstrukce knihovny
a v ní můj sen jak Venuše
Né a né se dokončit a tak já nejed a nespal
A cítil se blbě a bez nápadů prostoduše.

Touhou usínat v náručí s tolika ženami,
manželkou a s Boženou a s její babičkou - och běda mi…
Nesvěřil jsem se nikomu tehdá pro pána,
V blázinci bych určitě strávil spoustu nocí za to do rána….

A tak prosil jsem a modlil se stále ku Bohu,
aby mi radši i usekli ruku či nohu…
Jenom abych zažil alespoň jednu s nima společnou noc
A i ďábla jsem si v myšlenkách zval na pomoc.

Kdysi můj vzdálený strýc Karlíček,
měl jseště než mu ho vzali – knihkupectví VORLÍČEK
no a já se nyní narodil asi ve špatné době,
nemohl jsem jít si koupit ženu dle svého gusta sobě.

Další příbuzný můj Eda Kubíček
On má – a to vím na beton - v obýváku spoustu babiček..
On je sbírá roky , brožované i sešité,
A já nesmím požádat bližního svého – och jak složité…..

No a tak v den otevření knihovny –veřejného domu
letím v pauze šéf nic neví… a klidně bezkondomu…
beru za kliku u té budovy, kde spousta knížek – mluvnický rod žen.
Leží v regálech a čeká kdo a jak bude a snimi ukojen.

Recitativ: Hltám stránky a svírám v dlaních ,líbám a veřejně
–promiň Bože -bez ostychu tisknu tu knížkuBabičku
svýho psa fotku -jako symbol svobody mám natištěnou na tričku ..

a najednou hrůza mě bere – to snad není pravda – ale hrozný sen…
v záhlaví knihy Vám vidím razítko mého strýce
z první republiky-knihkupce Vorlíčka - jsem podveden…….

Husí kůži mám a nemohu se hnout,
Hodlám se na místě vidličkou či nožem probodnout
Krve-smylstvo spáchal já jsem och běda
S vlastním příbuznou jsem obcoval ve veřejném domě namísto oběda.

Dodnes modlím se a strachy nespím,
jak mě potrestá Bůh Když dělám to co nesmím….
Snad mě odpustíš můj zákonodárče pane řediteli,
Sejdem se zas na vafle spolu v neděli snad zdraví- celí….

REF…..

Desatero, Boží tělo, Šemíku – skoč ……..

Kdovíjakej byl i náš Horymír….
Kdovíjak hřešil i ten nejčestnější kdysi pionýr…..

Jak jsem smylnil (hudba ve formátu WMA 597kB, stáhnout přehrávač Windows Media Player)
Jak jsem smylnil (hudba ve formátu MP3 2,20MB)

| nahoru na menu |

Copyright Ing. Otakar Zeman 2008-2012 / webmaster Tomáš Křivánek